Jdi na obsah Jdi na menu
 


LEBKA HVĚZDNÉHO DÍTĚTE

10. 1. 2011

 Ověřování možnosti mimozemského původu lebky objevené v Mexiku zabralo Lloydu Pyemu osm let jeho života. Zdali je či není podivný tvar lebky čistě jen bizarní, ale stále přirozenou lidskou deformací, nebo výsledkem křížení s mimozemským otcem, je stále otázkou. A nejnovější analýzy DNA jen přidaly na záhadnosti, která obklopuje tento abnormální nález. V malé vzdálené vesnici, stovky mil jihozápadně od Chihuakua v Mexiku, kolem roku 1930 zkoumala mladá žena jeskyně a těžební tunely, přestože ji rodiče varovali. „V jednom z uhelných těžebních tunelů,“ vysvětluje Pye, „našla lidskou kostru ležící na zádech. Z prachu trčela deformovaná ruka, která byla vedle kostry.“

Mladá žena pak kopala dále kolem ruky a našla další ostatky v mělkém hrobě, jak deformovanou kostru, tak deformovanou hlavu. Posbírala všechny kosti do velkého koše, který měla s sebou a vzala je domů k rodičům, kde bydlela a ukryla je za stromem. O dva dny později přišel silný déšť a většinu kostí odplavil, zanechávajíc po sobě jen dvě lebky, které si s sebou vzala do USA.

Tato žena uchovávala lebky po celý svůj život, a když se blížila její smrt, požádala přítele, aby si je vzal k sobě. Potom, co se žena tohoto přítele ohrazovala proti tomu, že lebky neustále skladuje v garáži, je předal Rayovi a Melanie Youngovým v El Pasu v Texasu, aby našli někoho, kdo se na ně podívá. Youngovi byli badatelé UFO a měli napojení na UFO komunitu, a když si uvědomili, že mají před sebou lebku dítěte nápadně podobnou obecně známým „Šedivákům“, spojili se s Pyem a požádali ho, aby udělal testy na DNA.

Když Pye lebku prohlížel poprvé, bylo mu okamžitě jasné, že oční důlky hvězdného dítěte nejsou lidské a nezdálo se, že by se daly přirovnat k jakékoli známé genetické anomálii. Krk byl pravděpodobně poloviční velikosti krku lidského. Váha lebky je také asi poloviční lebky lidské a tloušťka kosti je rovněž zhruba poloviční běžné průměrné tloušťky lidské lebeční kosti.

„Hvězdnému dítěti také zcela chyběly přední dutiny,“ říká Pye, „a jeho mozek je úplně jiné velikosti. Průměrný lidský mozek má 1400 cm krychlových. Mozek hvězdného dítěte má 1600 cm krychlových. Je to plošný mozek. Je úplně „překonstruovaný“ k tomu, aby udržel takové množství mozku.“ Rozdíl v mozkové kapacitě je dost nato, abychom kvalifikovali hvězdné dítě jako bytost zcela odlišného druhu.

Pye řekl, že se často vyprávějí od Střední až po Jižní Ameriku legendy o hvězdných bytostech sestupujících z nebes, aby oplodnily ženy v zapadlých a izolovaných vesnicích. Ženy nosí jejich hvězdné dítě až k termínu porodu a pak je vychovávají asi do šesti let jejich věku, přičemž se poté hvězdné bytosti vrátí, aby posbíraly své potomstvo a odvezly je pryč. Za jakým účelem se tak děje, není v legendách příliš jasné. Předpokládá se, že matka hvězdného dítěte, nebo jeho lidský ochránce, mohl ukrýt mimozemsko-lidský hybrid v těžebním tunelu, aby zabránil tomu, aby bylo dítě, nyní již šestileté, odneseno zpět. Očividně tu existuje paralela s naším novodobým chápáním mimozemsko-lidského genetického programu a dokonce to i nelítostně ilustruje ochrannou lásku, kterou matky hybridních dětí cítily ke svým napůl mimozemským dětem.

V říjnu 1999 v UFO Magazínu o Pyeově úsilí zdokumentovat lebku vyšel článek, ve kterém byla vyjádřena naděje, že se zajistí fondy na testy DNA. Někdy potom se uskutečnil plodný výlet do Hollywoodu, kde se podařilo takové fondy zabezpečit, ale výsledek byl pro Pyeho zklamáním.

Pye vysvětloval, že si byl schopen dovolit pouze testy forensní DNA v laboratořích ve Vancoveru, ale ideální by byla laboratoř, která by mohla pracovat s tím, co se nazývá starověká DNA, nebo DNA, která je více jak 50 let stará. Čtrnáct uhlíkových testů již stanovilo, že obě lebky byly 900 let staré plus mínus 40 let, což Pye nazval silným odkazem na příběh, který mu byl vyprávěn o počátečním objevu lebek (jedna byla lidská).

„Na konci roku 1999,“ říká Pye, „jsme měli tuto laboratoř ve Vancoveru ochotnou udělat pokus při získání DNA jádra. Nyní je důležité pochopit, že existují dva druhy DNA, které můžete získat. Je to mitochondrická DNA a jádrová DNA. DNA jádra je ta, co je v jádru všech buněk, kromě vašich dospělých buněk červených krvinek. To je náš genom. To je vše, co získáte z matky a otce v jednou balíčku. Když se jádro vyplaví, uvolní se v cytoplazmě buňka, to jsou malé balíčky DNA nazývající se mitochondrie. Ty jsou menší, jsou odolnější, snadněji se uzdravují a řeknou vám jisté záležitosti o jedinci, odkud pochází, protože se předávají ze strany matky. Ve vašich buňkách je mitochondrie, protože matka je dominantní silou při vašem utváření.“

Forensní laboratoř ve Vancoveru nebyla vybavena k získávání mitochondrické DNA z hvězdného dítěte, ale cíl získat jádrovou DNA byl stále v rámci možností. Po neúspěchu několika dalších pokusů kvůli kontaminaci vzorku se uvažovalo, že na základě malého kousku lebky bude genetický údaj z hvězdného dítěte takový, že lebka je jak mužská, tak lidská.

„Vybral jsem fondy, abych vše zaplatil a musel jsem oznámit sponzorům, na co jsem přišel. Jenže nešlo jim říci, že odpověď je velmi nedostatečná a že se zakládá na vratkých důkazech. Vystupoval jsem s tím již předtím v rozhlase na Art Bell a tak se očekával nějaký závěr. Zdálo se totiž, že všichni chtějí věřit tomu, že lebka byla jen lidskou deformací a to včetně lidí z ufologických kruhů. Domnívali se, že jde o „cradleboarding“ což je druh techniky, který se dříve používal, kdy se stlačuje lebka novorozeněte v kolébce kusem dřevěné dlahy. Tím se lebka deformuje.“

Další tři roky Pye shromažďoval fondy pro vlastní výzkum bez pomoci ostatních. „Pak jsem musel finančně skončit, byla to finanční rána. Byl jsem úplně na bankrot. A tak jsem na internetu vyvěsil oznámení, že končím.“

Období neúspěchu bylo šťastně rozptýleno emailem od ženy z Anglie, která se jmenovala Belinda McKenzie. Po smrti otce získala nějaké peníze a byla ochotná Pyeho výzkum podporovat dále. Badatelé bez oficiálního titulu nemají možnost dostat se k oficiálním penězům. To zvláště platí o těch, jejichž výzkum se neubírá hlavním proudem vědy.

„Řekl jsem Belindě, že potřebuji test DNA v oficiální laboratoři s odkazem na získání pradávné DNA. Byl jsem si jistý, že forensní laboratoř nebyla potřebně vybavena pro získávání genetického materiálu a tudíž jejich výsledky byly nepřesné. McKenzie souhlasila, že bude po dobu jednoho roku záležitost financovat.“

Pye si vybral Trace Genetics při univerzitě v Kalifornii v Davisu. Laboratoř vedli dva zapálení, mladí genetici. Veškerou potřebnou techniku měli k dispozici.

Výsledky z lebky lidské se obdržely snadno. Odhalily, že žena byla původní obyvatel Ameriky. Jak se očekávalo testy hvězdného dítěte byly problematičtější.

„První věc, kterou musíte udělat, je rozříznout kost,“ říká Pye. „Když ji však genetici začali řezat, zjistili, že byla mnohem odolnější než lidská, i když byla o polovinu tenčí, což je překvapilo. Když se ji snažily rozlomit, shledali, že běžné chemikálie, které snadno kost zlomí, zde, na této kosti, nefungovaly.“

Poté, co aplikovali silný detergent nazvaný Tween 20 (rozpouštědlo, pozn. přek.), byli genetici schopni rozpustit povrch kosti a úspěšně tak vyzískat její mitochondrickou DNA. Matka hvězdného dítěte byla určena jako také původní obyvatel Ameriky, přestože se zdálo, že se tak úplně nevztahuje k lebce lidské ženy, která ležela vedle lebky hvězdného dítěte tenkrát při nálezu.

Pye říká: „Nyní, když jsme dostali finanční injekci, co nám říká jádrová DNA? Co nám říká o původu otce? Nic! Šest pokusů, žádný výsledek. Vůbec žádný výsledek! Z toho vyplývá, že otec hvězdného dítěte nebyl vůbec přítomen! Což nám přímo říká, že to nebyl člověk. Ovšem i tak nelze s jistotou říci, že to byl mimozemšťan. Prostě se zde dokázalo, že jeho DNA není možné získat pouze pomocí lidských materiálů.“

A co dál? Genetici radili Pyemu, aby 3-5 let počkal na novou technologii DNA, která by vychytala všechny požadavky. Doporučili také biochemické testy, aby se zjistilo, co způsobuje, že kost je tak tvrdá a tak tenká, a proč kost nejde rozrušit normálním rozpouštědlem, které běžně rozmělní lidskou kost.

Pye sehnal člověka v Anglii, kde bydlela Belinda, a ten byl ochoten naskenovat vzorek kosti hvězdného dítěte elektronovým mikroskopem. Objevila se vlákna nějakého neznámého materiálu, která byla zapuštěna v kosti. Ta odolávala řezu ostré čepele. Objevila se tam také přítomnost hliníku, který byl rozprostřen po povrchu lebky. Na začátku roku 2004 ukázaly další testy, že lebka obsahovala mnohem větší úroveň kolagenu, než mají normálně lebky lidské a že lebka nebyla vyčištěna typickými parazity a bakteriemi, které napadají fyzické ostatky po smrti. Byl tu také zaznamenán jakýsi červený zbytek v lebečních, mřížovitých děrách, které jsou dosud mezi nevysvětlitelnými vlastnostmi nalezených v pozdějším testování.

Na rozdíl od tohoto výzkumu, vědci začali říkat, že lebka je jen hříčkou přírody.

Koncem roku 2004 byla sice nová technologie k dispozici, ale musí se počkat, až se tato metoda odzkouší na vědeckých projektech prvořadých zájmů.

Pye říká: „Musíme počkat, až na nás přijde řada. Odpověď bychom mohli mít do konce roku 2010.“

V současnosti existují paleontologické důkazy pro existenci malých humanoidů v různých částech světa - žijících více než před půl miliónem let. Tato „rasa“ i ostatní zřetelně zmizely ještě před tím, než se rozšířil "homo sapiens", ale může to dost dobře být i tak, že jejich potomci po mnoha genetických mutacích, přeměněných z jak přirozených, tak z umělých příčin, jsou vlastně "šedí" a i ostatní mimozemšťané, které známe... Také se zdá, že se přestěhovali do jiné časoprostorové dimenze, odkud občas překročí do našeho vesmíru. To by odpovídalo zmatkům co se týče toho odkud přesně pocházejí a nebo zda patřili k Zemi.

 

Come Carpentier (exopolitics institute, Francie)

 


 

Konečně jsme rekonstruovali jádro DNA hvězdného dítěte!

Minulý víkend jsem se setkal s genetikem, který pracoval na DNA hvězdného dítěte. Vysvětlil mi, jak může dokázat, že hvězdné dítě není zcela lidské, což byl po celé ty roky i náš názor. Nyní již nestojí otázka "zdali," ale "kdy" a "jak" rozšíříme tuto ohromující zprávu mezi lidi.

V roce 2003 jsme měli analýzy DNA, které využívaly pouze lidské základy k rekonstrukci mitochondrické DNA hvězdného dítěte, vnější jádra DNA, které pocházejí z matky a její genetické linie. To znamená, že jeho matka byla člověk. Ale nemohli jsme obnovit jeho jádro DNA, které pochází jak z matky, tak z otce, což znamená, že jeho otec nebyl člověk. Bohužel s obnovovací technologií z roku 2003 jsme nemohli dokázat, čím byl, což nás vědce zanechávalo ve značném neklidu. "Žádný výsledek" při hledání jádra DNA jasně znamenal, že otec nebyl člověk, ale nemohli jsme tento fakt dokázat navzdory všem pochybnostem.

Nyní, v roce 2010, nastalo mnoho zlepšení v obnovovacím procesu a tato zlepšení byla aplikována při analýzách hvězdného dítěte se senzačním výsledkem.

Výzkumy byly prováděny v národní genetické databázi u Národního institutu zdraví. Zde je veřejně přístupná databáze, která centralizuje sklady všech genetických informací vygenerovaných genetiky po celém světě a nyní uchovává v podstatě všechny živé organizmy ze Země od různých druhů virů a bacilů přes různé druhy korýšů a ryb až k různým druhům zvířat a rostlin včetně velkých opic a lidí.

Proto se sekvence hvězdného dítěte mohou přímo porovnat se širokou databází a hledat v ní nějaké srovnání.

Při srovnávání 265 základních párů při obnovování jádra DNA se všechny páry dokonale shodovaly s genem člověka s chromozomem 1. To nade vší pochybnost dokazuje, že některé jádro DNA je z člověka.

Při řetězci 342 základních párů „žádná významná podobnost nebyla nalezena“. Abychom obnovili rozpětí základních párů, neobjevil se žádný odkaz na databázi Národního institutu zdraví. To znamená, že není znám žádný pozemský logický důsledek toho, co bylo analyzováno! Tato neuvěřitelná anomálie zanese hvězdné dítě do historických knih!

Mějte na paměti, že se tento výsledek několikrát ověřoval na mnoha fragmentech, o kterých se zjistilo, že se neshodují s databází s ničím známým. Nehledě na fakt, že hlavní proud skeptiků bude namítat, že jde o chybu, protože ve světě z jejich pohledu to jednoduše nemůže být pravda.

Naštěstí jejich protesty mohou být snadno překonány nalézáním opakujících se výsledků, nalézáním více a více podobných fragmentů v knihovnách apod.

Měl bych dodat, že nemohu odhalit jméno genetika nebo to, kde pracuje, dokud nebudeme připraveni formálně tyto výsledky prezentovat světu. Avšak věřte mi, je to dobře zavedený profesionál a jeho rodina je velká a důvěryhodná. Nechtějí být bombardováni médii, dokud na to nebudou připraveni a ani já to neudělám.

 

Lloyd Pye

www.LloydPye.com

www.starchildproject.com

 

Překlad Karel Rašín

3/2010

 

Zdroj: Exopolitika.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář