|
 
12 000 LET STARÁ LIDSKÁ DNA NENÁLEŽÍ ŽÁDNÉ DNES ZNÁMÉ LIDSKÉ RASE.
Zdroj: "12,000-Year-Old Human Hair DNA Has No Match With Modern Humans" Filed October 28, 2001 © 2001 by Linda Moulton Howe, Reporter and Editor
http://www.earthfiles.com
Translation © WM magazín 2002
28. října 2001 Woosdburn, Oregon - Lidské vlasy datované do období poslední doby ledové před deseti až dvanácti tisíci lety objevil archeologický tým provádějící vykopávky v oregonském Woodburn, ležícím mezi Salemem a Portlandem (viz mapka) v roce 1999. Toto naleziště z ledové doby je doslova přeplněno pestrou směsicí kostí slonů, lenochodů, kondorů a ptáků s rozpětím křídel okolo 4,3 metru. Neidentifikované lidské vlasy, které ležely v perfektním stavu několik stop pod zemí, mají dostatek folikulů, aby bylo možné provést analýzu DNK jejich majitele.
Hovořila jsem s Williamem Orrem, profesorem pracujícím před odchodem do výslužby pro Oregonskou univerzitu, o snahách porovnat DNK získanou z nalezených vlasů k DNK některého z hominidů, obývajících Zemi dnes.
Woodburn, Oregon. Archeologické nálezy z doby ledové jsou po preparaci vyzdvihovány ze země.
Foto © 2001 Alison Stenger, Ph.D.
Rozhovor
William Orr, Ph.D., emeritní profesor geologie na University of Oregon a ředitel State Museum of Paleontology v Eugene, říká:
"Metodou užívanou i v kriminalistice lze lidské vlasy rozpoznat podle jediného exempláře; mají specifickou granulaci, zbarvení a mnoho jiných znaků. Můžeme odlišit lidské od všech ostatních chlupů už podle malinkého kousku folikulu. Vykopali jsme několik pramenů lidských vlasů, dlouhých okolo třiceti centimetrů a části polovičně dlouhého, černého ochlupení. Pokud se podaří nalézt vlasy i s kořínky, lze navíc udělat i rozbor DNK. Takže výzkumníci vlasy ihned poslali do specializované laboratoře. Samozřejmě, ne celý vzorek měl vhodnou kvalitu, ale mnoho vlasů se výborně uchovalo, nebo» bahno woodburnské slatiny je chudé na kyslík."
Přes 40 cm dlouhý tmavý lidský vlas, zachráněný z woodburnské hlíny.
Foto © 2001 Alison Stenger, Ph.D.
Výsledek všechny překvapil, protože genetici zjistili, že DNK extrahovaná z těchto vlasů nepatří Asiatovi. Není ale ani africká či evropská, zkrátka - neshoduje se s ničím, co známe. Současné dogma ovšem tvrdí, že lidé, kteří na konci doby ledové putovali podél západního pobřeží Spojených států, patřili k japonské populaci, a že údajně přišli přes Beringovo moře před dvanácti až třinácti tisíci lety.
Takže tu máme DNA, jejíž stopu nelze sledovat. Nemůžeme určit odkud pochází. Jde jasně o dnes už neexistující populaci, která vymřela před pouhými 11 až 12 000 lety. Tehdy se ale stalo i cosi podivného s faunou - větší zvířata úplně vymizela a vypadá to, jakoby vymírala v jakýchsi vlnách. Nejdřív to postihlo velká zvířata v Britské Kolumbii, pak na území dnešního státu Washington, nato v Oregonu a nakonec došlo na Kalifornii. Některá větší zvířata ještě žila před 10 000 lety v oblasti Tierra del Fuego. Bylo to, jakoby to ´cosi´, co bylo příčinou jejich vymírání, postupovalo ročně asi o 160 kilometrů. [Jde o selektivní vymírání a nešlo o vodní vlny! Pro lepší pochopení: Vypadá to, jako kdyby před sebou kdosi ze startovního bodu A, nahoře na severu, v asi 160 km širokém pruhu pomyslným plamenometem cíleně vypálil všechna zvířata větší než králík, až k bodu B. Poté přešel přes vypálené území, dal si pauzu, a pak z bodu B pokračoval v činnosti na novém pruhu země až k bodu C, přešel vypálenou oblast k bodu C, dal si pauzu, ...atd., až dospěl dolů na jih. V tom je ta podivnost - vymírání velkých zvířat postupovalo v téměř stejných intervalech a hezky selektivně od severu k jihu. Pozn. editora.]
Takže tu máme záhadu - co zabilo všechny tyto savce před deseti až dvanácti tisíci lety?
"Ano. A vsadím všechny své peníze, že tato krize byla podstatně výraznější než ta, která vyhubila dinosaury a pár jiných druhů zvířat před 66 milióny let. Tato krize na západě severoamerického kontinentu byla mnohem neočekávanější a pronikavější - v krátkém čase selektivně vyhladila všechna větší zvířata."
V jaké hloubce byly nalezeny ty vlasy?
"Byly v hloubce tří až tří a půl metru, ale spousta nebyla tak hluboko. Je to staré řečiště a provedli jsme jen malý průzkumný výkop dolů k jádru, a už jsme začali získávat zachovalé vlasy. Woodburnská vrstva se výrazně liší od všech okolních; vypadá jako kdyby byla velmi rychle hluboce zmražena. [Orr použil výrazu "deep freeze", doslovně: rychle a vysoce zmrazeno. Jde o izolovanou vrstvu, která se vlivem náhlého zmrazení výrazně liší od svrchní i následující spodní vrstvy. Pozn. editora.] Vytváří anaerobické prostředí (jde o bahno neobsahující kyslík). Bylo to neuvěřitelné, ale v této vrstvě nalezený hmyz si zachoval původní zbarvení. Jeho barva se ale vlivem oxidace mění přímo před očima, přičemž z duhového modrozeleného zbarvení rychle přechází v matnou čerň. Dokonce i motýli si zachovali pigmentaci, ale i ti rychle ztratí barvu." [Obdobně je tomu od St. Petersburgu výše, geograficky na celém severovýchodním území bývalého SSSR, kde jsou, mimo jiné, nacházeni nepoškození, jakoby doslova v letu a v mžiku zmrazení brouci, motýli apod.(Pozn. editora]
" To vypadá, jakoby byli velmi rychle zmrazeni.
"Ano, přesně tak."
Soudní znalec zkoumá vzorek vlasů z archeologických vykopávek na nalezišti z doby ledové ve Woodburnu. Kromě lidských vlasů byly analyzovány i jiné materiály jako například zvířecí chlupy a zbytky měkké tkáně.
Foto © 2001 Alison Stenger, Ph.D.
Profesor Orr dokonce zvažuje možnost, že neidentifikovatelné vlasy mohly patřit takovému hominidovi, jako je mýtický, ze severozápadem spojovaný Sasquatch. Ale a» už vlasy patřily komukoliv, patřily něčemu nebo někomu, kdo tu byl v době, kdy na západním pobřeží Severní Ameriky ještě žili sloni, velcí lenochodi a obrovští ptáci. [Nejde o mamuty, ale opravdu o slony! Ti, kteří dnes existují, prezentují jen odlesk dávné slávy svých předchůdců, kteří tu tehdy žili v několika druzích. Pozn. edit.]
----------------------------------
Poznámka editora
Mamuti kdysi žili zhruba po 60 rovnoběžku a s rostoucím chladem ustupovali před zimou a ledovci k jihu, až se nakonec jaksi úplně "vypařili". Obrovský pevninský ledovec vysoký 2 - 2 500 metrů pokrýval celou Kanadu, a když roztál, zanechal po sobě plochou krajinu upěchovanou nesmírnou vahou se spoustou loužiček - jezer. Na východním pobřeží sahal ještě pár desítek kilometrů pod New York, na západě končil o trochu výš. A zde bylo něco, co na východě nebylo. V mohutné ledovcové mase byla téměř po celou tu dobu několik set kilometrů široká skulina, táhnoucí se od jihu mezi Rocky Mountains a Calgary až nahoru nad Dawson Creek. V této zóně panovalo teplé mikroklima, v němž kvetly květiny, poletovali motýli, čmeláci a brouci...
Co však zůstalo dodnes, je speciální "mrazící vichr", který se začíná projevovat nahoře v Arktidě, a někdy dofoukne až do Alberty, ale to už je podstatně slabší než na severu... Eskymáci, zvyklí na krajní podmínky, před ním mají ohromný respekt. Jakoby řečištěm se valí mrazící vichr, jehož vzduch se nemísí s okolním a uvnitř proudu vládne teplota až -70°C. Přichází bez jakékoliv předchozí výstrahy nebo znaků na obloze, prostě se jen pár minut předtím prudce ochladí (v bezvětří) a pak to přijde jako rána ledového kladiva - ledový vítr zalézající až do morku kostí se přiřítí stokilometrovou rychlostí. A tak náhle, jak přišel, zase zmizí. Tento jev jistě existoval i za doby ledové a mohl být podstatně vražednější... Možná, že právě on byl příčinou těch nepochopitelně rychlých zmrazení. Dodnes není jasné jak a proč to vzniká, a co to vlastně je.
--------------------------------------------------------------------------
Překlad, editace a poznámky: gewo & sunshine
Jakékoli použití textu či obrázků obsažených v tomto článku podléhá písemnému svolení Lindy Moulton Howe, earthfiles.com
|
