Mnohovesmír

Washington D.C., 1952: Předehra

Sedm let po vstupu lidstva do atomového věku a pět let po svém prvním, hromadném objevení, především nad západní a jihozápadní částí Spojených států, se staly v roce 1952 "létající talíře" nevídaným tématem pro titulky novin. Rok 1952 vstoupí do dějin našich meziplanetárních vztahů jako "rok, v němž došlo k navázání styků". K některým setkáním s jednotlivci samozřejmě docházelo již mnohem dříve, ale teprve v roce 1952 bylo dopřáno těm, kteří vešli do styku s mimozemšťany, aby veřejně vystoupili, především dvěma odvážným mužům: Georgovi Adamskému a Georgovi van Tasselovi. První z nich se v listopadu 1952 setkal s mimozemšťanem v přítomnosti šesti svědků. Druhý z nich přijal 18. července 1952 zprávu "velitele vesmírné flotily Aštara", která obsahovala jasné varování před pokračováním pokusů s atomovými bombami a před použitím vodíkové bomby. Van TasseI byl pověřen úkolem neprodleně předat toto poselství prezidentovi Spojených států Harry S. Trumanovi.

Téměř jako důkaz své převahy, ale také svých naprosto mírových úmyslů - nenechali se vyprovokovat ani od velmi drzých pozemských stíhačů - objevili se příští noci nad hlavním městem nejmocnějšího státu západního světa.

Bylo to jedné příjemné vlahé letní noci ze soboty 19. července 1952 na neděli, kolem 23 hodiny 40 minuty východního standardního času. Washington opět trpěl jedním ze svých proslulých letních veder, a tak pracovníci letecké kontroly národního letiště vychutnávali mírné ochlazení v dlouhé místnosti bez oken, která byla jejich pracovištěm. V polotmě svítily obrazovky radarů. Obvykle byl touto dobou letecký provoz spíše slabý, a proto se také osmičlenná noční směna připravila na nepřílš náročnou osmihodinovou službu. Důvod k nedbalosti však přesto žádný nebyl. Jejich práce od nich vyžadovala přesnost, protože každá chyba mohla stát stovky lidí život. Naváděči museli rychle a přesně vypočítávat letové trasy a jednotlivé "bublinky" (tzv. blipy) na obrazovce radaru přesně identifikovat. Omyly v této práci byly nemyslitelné.

U obrazovky hlavního radaru seděl této noci naváděč Edward Nugent. Jeho rutinní činnost byla náhle přerušena, když se mu na obrazovce objevilo sedm ostrých "bublin". Sledoval obraz na radaru, když obrazovka ukázala novou polohu objektů. Nugent byl zmaten: Bez ohledu na to, že těchto sedm objektů vlastně vůbec nemělo být tam, kde se nyní nacházelo, musely mít tyto objekty neuvěřitelnou rychlost, protože na novém obraze radikálně změnily svoji polohu. Věc však byla příliš vážná, než aby se nad ní jen podivoval. Proto Nugent nechal zavolat vedoucího letecké kontroly Harryho G. Barnese. Barnes rovněž spatřil oněch sedm bodů, které byly nerovnoměrně rozloženy a zářily v jednom rohu obrazovky. To by znamenalo, že se nacházejí 25 km jihozápadně od Washingtonu D.C. a nezadržitelně letí směrem na hlavní město. Barnes pochopil závažnost situace. Pět minut sledoval, jak tyto objekty manévrují asi dvousetkilometrovou rychlostí, aniž by zřejmě sledovaly určitý plánovaný kurs, ale neustále se přibližují. Požádal o radu dva další zkušené radarové operátory, Jima Copelanda a Jima Ritchieho, ale ani oni si nevěděli rady. Požádal technika, aby prověřil, zda nedošlo na radaru k závadě, avšak opět bez výsledku. Nakonec zavolal věž. Rovněž pracovníci na věži zjistili tuto skupinu a byli stejně bezradní. Pozemní personál hlásil spatření "blýskavých oranžově zbarvených světel". Potom si Jim Ritchie povšiml na obrazovce radaru, jak se jeden z objektů zavěsil za letadlo společnosti Capitol Airlines, které právě odstartovalo.

Zapnul svůj mikrofon a zeptal se kapitána, starého pilota jménem Casey Pierman, zda nepozoruje ve své blízkosti něco neobvyklého. O několik sekund později hlásil Pierman "zářící světlo" zcela v blízkosti svého stroje, které se právě v tento okamžik bleskurychle vzneslo do výše. Obsluha radaru sledovala i tento manévr na obrazovce. Po několika minutách sdělil kapitán Pierman rádiem stanici pozemní kontroly, že nyní vidí šest "zářících světel". To potvrzovalo zjištění radaru. Pilot jiného letadla, které přilétalo, hlásil světlo blízko své levé nosné plochy, což bylo rovněž potvrzeno personálem radaru. Pak přišlo pro Barnese a jeho spolupracovníky další překvapení. Jedna stopa "bubliny" se zatočila o 60 stupňů, a to byl manévr, jaký žádné letadlo nemohlo provést. Další "blip" uskutečnil plnou otáčku během pěti sekund v rychlosti 150 km/h. Vzrušení radarových techniků vzrostlo, když se ohlásil pozorovatel Joe Zacko z věže. Zacko sledoval tyto objekty na armádním radaru, který byl konstruován pro objekty s mimořádně vysokými rychlostmi. Zjistil přitom objekt, který během jedné sekundy překonal tříkilometrovou vzdálenost nad Andrews Field ve směru Riverdale. Zacko z toho vypočítal rychlost 10 800 km/h! Ve stejné době se tyto objekty objevily také na obrazovce radaru letiště Andrews. Barnes se rozhodl uvědomit vojenské letectvo, které slíbilo, že vyšle co nejdříve do této oblasti stíhačky. Ty však byly již před několika hodinami poslány do oblasti New Yorku, kde krátce předtím došlo k poplachu kvůli UFO.

Naštěstí v době, kdy se většina obyvatel Washingtonu D.C. probouzela, již talíře zmizely. Přesto se brzy rozšířila určitá hysterie, když tato skutečnost vešla ve známost. Rozhlasový inženýr F W. Chambers ze stanice WRC zpozoroval oné noci pět obrovských kotoučů, které kroužily ve volné formaci nad městem. Zatímco je překvapeně sledoval, sklopily se nahoru a vyrazily příkře k nebi - vyprávěl Chambers zajímavě na své stanici. V pondělí se "demonstrace duchů nad Washingtonem D.C." (LIFE) dostala do titulků novin po celé zemi. Vojenské letectvo vyslalo svého experta na UFO kapitána E. Ruppelta do hlavního města a jeho šetření vedlo k závěru, že muselo jít o neznámé létající objekty, které této noci přeletěly nad městem. "Létající talíře" se alespoň v Americe dostaly do středu hlavního dění.

Namísto toho, aby využil této příležitosti, vyhlásil americký prezident Harry S. Truman a náčelník generálního štábu Omar N. Bradley 24. června 1952 oficiálně válku UFO: "Na pokyn prezidenta vydává ministerstvo obrany rozkaz sestřelit UFO, které se po vyzvání bude zdráhat přistát." Novináři měli sotva čas diskutovat o tomto podivném rozkaze, když došlo k další demonstraci UFO nad Washingtonem D.C. "Oni" se zřejmě nenechali zastrašit Trumanovým rozkazem ke střelbě.

V sobotu 26. července, asi kolem 21 hodin, zjistila obsluha radaru na národním letišti opět "blipy" na svých obrazovkách. Opět to bylo šest objektů, které se pohybovaly směrem na jih. A opět byl zavolán Barnes. Kontrolní věž letiště Andrews po zavolání potvrdila tato pozorování. Během následujících dvou hodin byly podány četné zprávy, některé od vlastního personálu, další od pilotů přistávajících nebo startujících letadel. Letadlo United Airlines na letu 640 hlásilo: "Pozorujeme slabá světla." Odpověď věže: "Tři blipy se k vám blíží." "Ano, teď se přibližují. Ted je vidíme zcela blízko před sebou - jsou opravdu nádherné." Ve stejném okamžiku hlásili letečtí naváděči ze základny Andrews, že spatřili tři neznámá světla pohybující se po obloze v blízkosti dopravního letadla. Barnes okamžitě informoval vojenské letectvo, a tentokrát to netrvalo ani dvě minuty a dva tryskové stíhací letouny F-94 již kroužily nad hlavním městem. Když obrazovka radaru zjistila UFO v jejich blízkosti, hlásil jeden z pilotů pozemní stanici, že vidí čtyři světelné objekty. Jakmile se však pokusil o jejich pronásledování, byl létajícími tělesy vymanévrován. "Připadalo mi, jakoby odposlouchávali naše radiové zprávy," prohlásil Barnes později. "Kdykoliv jsem dal letcům pokyny, vyrazily blipy v opačném směru." Nakonec zmizely neuvěřitelnou rychlostí na noční obloze. O několik minut později byla spatřena "rotující světla, která pulsovala v měnících se barvách" nad vojenskou leteckou základnou Langley u Newportu ve státě Virginia, tj. ve směru, v němž UFO zmizela. Potom tento přízrak zmizel.

Příští pondělí patřily opět všechny titulky UFO. Jeden z obou vojenských pilotů, poručík William Patterson, vylíčil v neděli ráno na tiskové konferenci to, co zažil: "Ve výšce 300 metrů jsem měl první vizuální kontakt s těmito objekty. Uviděl jsem několik jasných světel. Ačkoliv jsem letěl maximální rychlostí, nemohl jsem je dostihnout. Od radarových kontrolorů jsme dostávali letové pokyny, a tak jsem byl naveden na jiný objekt ve své blízkosti. Byl vzdálen asi 15 kilometrů. Po dvou kilometrech jsem ale vizuální kontakt ztratil."

"Žádná zpráva v dějinách UFO nevyvolala více pozornosti než jejich objevení nad Washingtonem", napsal později kapitán Ruppelt ve své knize "Zpráva o neidentifikovatelných létajících objektech". K tomu přišly ještě stovky protestních telegramů ze všech koutů země týkajících se Trumanova rozkazu. Nejprominentnějším odesilatelem byl Albert Einstein. Situace byla blízko veřejné panice, a jak generál Samford, vedoucí vzdušného technického centra zpravodajské služby (AIIC) vojenského letectva USA, uvedl 29. července na tiskové konferenci v Pentagonu, musel dlouho přemýšlet o tom, co řekne. "Generál Samford seděl za svým širokým psacím stolem z ořechového dřeva v místnosti 3A138 a bojoval se svým svědomím", píše Ruppelt. "Má říci veřejnosti pravdu? Ne, Američané by propadli panice. Jedinou možností bylo UFO banalizovat."

Tisková konference byla největší od konce druhé světové války. Generál Samford se pokusil vysvětlit stovkám reportérů, že UFO nad Washingtonem nebylo nic jiného než poruchy radaru vyvolané tepelnou inverzí. Vizuální pozorování byta přitom ignorována stejně jako okolnost, že inverze v obou těchto nocích nepřekročila určitý stupeň a byla příliš nízká na to, aby vyvolala poruchy radarů.

Samfordovo prohlášení bylo v příkrém protikladu s tvrzeními radarových expertů. "Mohu s jistotou říci, že prováděli kruhové pohyby", prohlásil náčelník letové kontroly Barnes, "jaké by žádné nám známé letadlo nemohlo provést. Podle mého názoru nemůže tyto body na našem radaru vysvětlit žádný přirozený jev." Blipy (tj. signály na radaru, pozn.př.) pocházely jednoznačně od pevných těles, nebyly rozmazané, jak to známe u meteorologických jevů. Velikost jednotlivých UFO odhadovali radaroví kontroloři podle "bublin" na dobrých 35 až 70 metrů. "Tito lidé, dobří radaroví technici, obsluhují denně svůj radar, aby umožnili tisícům lidí bezpečné přistání a start na washingtonském letišti, a při své odpovědnosti by měli být schopni rozeznat skutečný cíl od meteorologických bodů", uvedl kapitán Ruppelt. "Proto jsme zařadili pozorování z národního letiště mezi 'neznámé' objekty."

Stejně jako kapitán Ruppelt nesouhlasili ani další příslušníci vojenského letectva s oficiálním stanoviskem generála Samforda. "Jedna skupina byla toho názoru, že nyní máme dostatek důkazů na podporu takového oficiálního prohlášení, které by uvádělo, že UFO jsou reálná a že přesněji řečeno nepocházeji z této Země", píše Ruppelt ve své knize. Vyšší důstojníci vojenského letectva se domnívali, že je třeba uvolnit některé spolehlivé zprávy a seznámit tak veřejnost se skutečnostmi. Nikdo totiž nevěděl po washingtonské demonstraci, co bude příštím krokem v operačním plánu UFO, a "jistota je jistota". Do Pentagonu byl pozván major námořní pěchoty v záloze a badatel v oblasti UFO Donald E. Keyhoe a byly mu předány některé zprávy z vojenských zdrojů. V jednom dopise adresovaném Keyhoeovu nakladateli Henry Holt & Co, potvrdil mluvčí vojenského letectva Albert M. Chop: "Jestliže se jedná o řízené letové manévry, o nichž hovořili mnozí kompetentní pozorovatelé, pak jediným možným vysvětlením je jejich meziplanetární původ." (Viz rovněž: Hesemann, UFOs: Die Beweise, Mnichov (nakladatelství Hesemann) 1989).

Počet pozorování tohoto druhu vytrvale vzrůstal a zdálo se, jakoby invaze UFO nebrala konce. Pouze v červenci bylo vojenskému letectvu oficiálně hlášeno 250 pozorování. Projekt výzkumu UFO vojenského letectva, nazvaný Blue Book, obsahoval již přes 2 000 zpráv o pozorování, z nichž 25 % bylo zařazeno mezi "neznámé". Tím ovšem dostal celý fenomén dimenzi, která se stala zajímavou i pro další služebny. Již v srpnu se do oficiálního výzkumu v Americe zapojila všemocná a pověstná tajná služba CIA (Ústřední zpravodajská služba), aby "prověřila, zda problém tzv. ‘neidentifikovatelných létajících objektů', resp. ‘létajících talířů', neohrožuje národní bezpečnost a aby byla v souvislosti s touto otázkou provedena přiměřená zkoumání a dodatečné výzkumy." Řada dokumentů CIA z tohoto období byla v roce 1977 uvolněna americkým prezidentem Jimmy Carterem. Protože jsme je již uveřejnili v naší knize "UFO: Důkazy", postačí na tomto místě uvést pouze některé části.

11. září 1952 oznámil maršál Chadwell, zástupce ředitele vědeckého oddělení CIA, řediteli Ústřední zpravodajské služby, že "byl vytvořen celosvětový systém hlášení a všechny významné letecké základny dostaly rozkaz zachytit jakékoliv neidentifikovatelné létající objekty. (...) 'Létající talíře' s sebou přinášejí dva nebezpečné momenty. Prvním z nich je psychologický účinek na masy lidí, druhým pak je zranitelnost vzdušného prostoru Spojených států. (...) Z praktického hlediska doporučujeme ... vypracovat celonárodní politiku o tom, co může být veřejnosti sděleno o tomto jevu. Na základě našich výzkumných programů měla CIA vypracovat politiku veřejné informace a doporučit ji Radě národní bezpečnosti, která by snížila riziko paniky na minimum."

To znamenalo, slovy majora Keyhoea, "promyšlenou a bezohlednou cenzuru, aby se vymýtila víra veřejnosti v UFO. Za tímto účelem uspořádala CIA v Pentagonu setkání zástupců vojenského letectva a vědců k provedení tajné analýzy důkazového materiálu o UFO... Vědci vyhledaní CIA však byli známými skeptiky. Většina z nich nevěděla nic o UFO a považovala toto téma za nesmysl. Protože byla CIA vybavena všemi pravomocemi, mohla zadržet důkazní materiál nebo jej upravit tak, jak se jí zlíbilo. Vedení CIA nemělo o úspěchu takové věci žádné pochybnosti."

Toto setkání se uskutečnilo od 14. do 18. ledna 1953 pod vedením dr. H. P. Robertsona z Kalifornské univerzity, podle nějž byl rovněž nazván tzv." Robertsonův panel". Čas byl také dobře vybrán. Začátkem listopadu byl zvolen nový, republikánský prezident, generál Dwight D. Eisenhower. Koncem ledna měl Eisenhower složit přísahu. Do té doby bylo zapotřebí navrhnout prezidentovi novou, úspěšnou politiku. Již 18. listopadu 1952 uvedl ředitel CIA, admirál Roscoe Hillenkoetter, v úvodním dokumentu pro nově zvoleného prezidenta na téma UFO: "Implikace pro národní bezpečnost jsou dány především tím, že motivy a konečné záměry těchto návštěvníků jsou zcela neznámé. K tomu přistupuje nápadné zvýšení průzkumných letů těchto lodí v době od května do podzimu tohoto roku, které vedly k vážné obavě, že nové kroky budou následovat. Z těchto důvodů, ale také z evidentních mezinárodních a technologických příčin a naléhavé nutnosti zabránit za každou cenu panice, je vyšetřovací komise Majestic 12 svorně toho názoru, že je třeba pokračovat v nejpřísnějších bezpečnostních opatřeních bez přerušení i za nové administrativy."

Tzv. Robertsonova panelu se zúčastnilo pět vědců a pět agentů CIA. Poslední den schválil výbor "Výchovný program" pro veřejnost, který má "za účasti všech příslušných vládních míst sledovat dva hlavní cíle: osvětu a banalizaci. Cílem banalizace je snížení veřejného zájmu o ‘létající talíře' a bylo by možno jej dosáhnout prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, jako je televize, film a tisk. Podkladem pro to mají být skutečné případy, které sice vyvolaly zmatek, avšak později byly vysvětleny, Podobně jako u kouzelnických kousků je jen malý zájem tam, kde ‘záhada' již byla vysvětlena. (...) Úřady národní bezpečnosti měly okamžitě podniknout všechny potřebné kroky k tomu, aby zbavily neidentifikovatelné létající objekty zvláštního statutu, aureoly tajemna, kterou si vydobyly."

"Dostali jsme pokyn spolupracovat na celonárodní dezinformační kampani", prohlásil v této souvislosti tiskový mluvčí vojenského letectva Albert M. Chop, "uveřejňovat články v tisku a poskytovat interview, kde bychom zesměšnili zprávy o UFO." Kapitán Ruppelt doplnil: ,;Ale to ještě nebylo to nejhorší. Dostali jsme rozkaz držet pozorování pokud možno v tajnosti a v případě, kdy některá zpráva již pronikne na veřejnost, ji dementovat. V každém případě jsme měli učinit vše, abychom ji co nejrychleji sprovodili ze světa. Kdyby nás nenapadlo žádné vyhovující vysvětlení, měli jsme prostě svědky zesměšnit." V následujících měsících odešli Chop i Ruppelt z vojenského letectva do zálohy.

Politika CIA zaměřená na banalizováni, resp. zesměšňováni, byla až příliš úspěšná. Jak úspěšná ve skutečnosti byla, ukazuje nám otevřený dopis iniciativy "Spravedlnost pro vojenský personál" J.M.P ze 4. září 1987, adresovaný tehdejšímu prezidentu Spojených států Ronaldu Reaganovi: "Celonárodní kampaň banalizující UFO, kterou nařídila CIA v roce 1953, přinesla dezinformační knihy a infiltrovala tisk stovkami článků s cílem vytvořit kolem tématu UFO atmosféru směšnosti pomocí falešných ‘kontaktů s UFO' a zjevných 'podvodů s UFO'. Tato kampaň, která nadále trvá, infiltrovala přední civilní týmy zkoumající UFO agenty CIA, kteří je měli záměrnou manipulací zesměšnit nebo směrovat jejich úsilí k 'jiným vysvětlením'. Tato politika ututlávání byla úspěšnější, než kdy sama CIA očekávala, díky brilantní manipulaci tisku pomocí zesměšňovací strategie. Etablovaný tisk ze strachu, aby se nezesměšnil, ukázal se snadno přístupný 'oficiálním stanoviskům'."

Chcete-li poznat, jak nadále úspěšně funguje tato politika zesměšňování UFO, stačí, když si letmo přečtete příští noviny, nebo když si počkáte na kritiku této knihy. Naposledy jsme to prožili na vlastní kůži v podobě ignorantních a zavádějících zpráv v tisku o frankfurtské konferenci o UFO v říjnu 1990. Není však divu, když vyhlášeným citem této politiky bylo tvrzení, že si žádný seriózní vědec nemůže dovolit zabývat se tématem UFO - jinak bude prostě zesměšněn.

Když se Fred Steckling jednou zeptal jednoho vládního úředníka USA na důvody pro tuto masivní politiku zatajování, dostalo se mu lakonické odpovědi: "Jsou to politické, náboženské a hospodářské důvody". Major NATO Hans C. Petersen analyzoval tyto důvody podrobněji:

1 ) Měnový systém by se zhroutil, což by nepřipustila žádná mocenská skupina světa.

2) Všechna náboženství by se musela změnit, protože pravda je mnohem jednodušší, než nás církve učily. To znamená, že by církve a náboženští vůdcové ztratili svou moc a svůj vliv na lidi. To si žádná církev nepřeje.

3) Zásobování energií by se změnilo, neboť bychom poznali zdroj energie, která neznečišťuje naše životní prostředí. Zároveň by mezinárodní naftařské koncerny, atomové lobby atd. ztratily své odběratele a tím i svoji moc. Jestliže si uvědomíme, jak daleko jde vliv těchto koncernů, pochopíme velikost této protistrany.

4) Samozřejmě samotní naši politikové - lidé na Zemi by poznali, že jsou součástí lidstva a že národní hranice jako relikty překonané minulosti již nemají žádný význam. Kdo bude ještě věřit našim politickým vůdcům, když se zjistí, že nás po desetiletí obelhávali, aby si udrželi svoji moc?

Nejhezčí a nejvýstižnější formulaci jako odpověď na otázku, proč stále pokračuje tato politika utajování, nám dal Mathias Bröckers z berlínského deníku TAZ ve své zprávě o frankfurtské konferenci na téma UFO: “…dnes stejně jako tehdy nemají vlády světa již z důvodů sebezáchovy žádný zájem připustit přítomnost technologicky a duchovně nadřazené kosmické autority. Kdo by ještě poslouchal takového pozemského červa, jako je Helmut Kohl, kdo by poslouchal naše nositele Nobelovy ceny a všemocné experty, kdyby náhle v televizi vystoupil malý nebešťan a vyprávěl podrobně o zákonech, pravidlech a historii kosmu ?  Naprosto nikdo, a proto musí UFO i v budoucnu zůstat tématem na úrovni Lochnesské nestvůry. Existence mimozemšťanů je totiž podvratná a radikální a boří všechna ‘nesporná fakta', která přinesly dva tisíce let vědy a evolučního výzkumu. A kdopak by se chtěl jako takzvané vrcholné stvoření smířit s tím, že nadpřirozené možná vůbec není nic nadpřirozeného, ale že my zde na Zemi jsme prostě a dojemně podpřirození.”

Flotila UFO nad Kapitolem ve Washingtonu – nepřehlédnutelná demonstrace

Zdroj: Úryvek z knihy UFO:Kontakty

         Staženo ze stránek Ivo Bendy www.svetloandelu.cz