Jak vytvořit udržitelný svět?
25. 4. 2012
Otázka, která je obsažena již v samotném pojmu permakultura a která by měla tiše trápit každého permakulturistu, zní: Jak vytvořit udržitelný svět? Jak přetvořit neudržitelnou industriální kulturu v permakulturu?
Odpověď na sebe nenechává dlouho čekat: Přece designem. Tím, že re-designujeme naše pozemky, krajinu, příbytky, domácnosti, odpadní systémy, města, infrastrukturu, instituce, celý náš životní styl podle principů permakultury. Jenže od zrodu permakultury uběhlo již přes třicet let a žádná permakulturní revoluce se nekonala.
Představa, že absolvujeme kurz permakulturního designu, navrhneme si pozemek a budeme žít automaticky udržitelně, nefunguje. Permakulturisté dál jezdí auty a létají letadly, nakupují v supermarketech, používají bagry, traktory a motorové pily. Udržitelnost některých permakulturních zahrad a pozemků je závislá na grantech, z nichž jsou placeni ti, kteří se o ně starají. Zkrátka a dobře, permakulturisté zůstali napojeni na neudržitelný průmyslový systém, z něhož čerpají peníze, energii i živiny, protože si nedokázali vytvořit nic lepšího.
Takže bychom se měli ptát: Není to jen takové hraní si na permakulturu? K čemu nám vlastně jsou permakulturní zahrady a jedlé lesy, když stejně pro většinu potravin musíme do supermarketu? K čemu je všechno to úsilí, všechny ty kurzy a designy, když za vznesenou otázkou po udržitelném světě zůstává jen trapné ticho a popelnice plná odpadků?
Je to trošku schizofrenní situace: Víme, že průmyslová společnost není udržitelná, že ničí naše přírodní bohatství, že promrhává fosilní paliva, degraduje ekosystémy a podřezává si větev sama pod sebou, ale přesto se bez ní nedokážeme obejít.
Jak potom ale chceme přetvořit neudržitelnou industriální kulturu v permakulturu? Je to vůbec možné?
Jistě, je to možné, ale asi jinak než si myslíme. Ono se to vlastně v jistém smyslu již děje. Vývoj technické civilizace pravděpodobně směřuje ke vzniku udržitelné společnosti tím, jak vyčerpáváme limitované zásoby fosilních paliv. S touto provokativní tezí přišel americký blogger, spisovatel a organický zahradník John Michael Greer.
Jaký je důvod, o nějž Greer opírá tuto tezi? Klíčový argument je ekologický a vychází z pojmu sukcese, s nímž mimochodem pracuje i permakulturní design. Víme, že ekosystém se vyvíjí určitým směrem od málo udržitelných stádií k více udržitelným a že s tímto procesem můžeme v permakultuře různě pracovat. Protože jsme ale také součástí biosféry a ekosystémů, sami tomuto vývoji podléháme stejně jako kterýkoli jiný organismus. A protože patříme k druhům označovaným v ekologii jako tzv. generalisté, naše životní strategie není vázaná na jeden typ vývojového stádia ekosystému (jako je tomu často u rostlin), ale je variabilní, můžeme ji různě přizpůsobovat a měnit podle aktuálních ekologických podmínek, podle dostupnosti zdrojů.
Greer proto tvrdí, že model sukcese platí i pro lidskou společnost, že sociální vývoj sleduje stejný vzorec jako sukcese ekosystému – společnosti se obvykle vyvíjejí od málo udržitelných stádií ke stádiím dlouhodobě udržitelným. Ve své knize The Ecotechnic future tuto myšlenku rozpracoval a rozvinul do ekologické vize budoucího vývoje průmyslové společnosti. Tato vize nám může být v mnohém užitečná při snahách o dosažení udržitelnosti.
Sukcese ekosystému
Menší rekapitulace pojmu sukcese. Jedná se o ekologický termín označující vývoj ekosystému v čase a změny ve složení jeho společenstev. Ponecháme-li ležet ladem zorané pole, volný prostor obsadí nejprve rychle rostoucí invazivní plevele. Ty svou aktivitou vytvoří podmínky pro vytrvalé byliny, které nakonec vystíní své předchůdce. Po několika letech se začnou objevovat první keře a pionýrské dřeviny, které postupně vytvoří mladý les, v jehož stínu se plevelům ani vytrvalým bylinám již nebude dařit. Začnou zde ale rašit jiné druhy stromů, které časem nahradí pionýrské dřeviny. Pokud nedojde k žádnému narušení, ekosystém se časem vyvine do vyzrálého lesa, který je typický pro dané klimatické pásmo. Celý tento proces má asi dvanáct fází a končí ustáleným a relativně stabilním stádiem označovaným jako klimax. Ne vždy stojí na konci sukcesní řady les. Může to být třeba společenstvo prérijních travin. Záleží na klimatických podmínkách a geologickém podloží.
Sled druhů v průběhu sukcese je v našich klimatických podmínkách následující: jednoleté byliny —› vytrvalé byliny —› keře —› raně sukcesní druhy stromů —› pozdně sukcesní druhy stromů. Pro lepší názornost a orientaci si můžeme celý sukcesní vývoj rozdělit do dvou fází na počáteční málo udržitelná stádia a pozdější dlouhodobě udržitelná stádia. Pro každou fázi jsou charakteristické určité druhy s typickou životní strategií, která je dána tím, jak tyto organismy získávají energii a živiny z okolního prostředí.
Prvotním sukcesním stádiím dominují druhy označované jako R-stratégové. Vyznačují se tím, že maximalizují svou kontrolu nad zdroji, mají vysokou produkci biomasy (rychle rostou) a jejich využívání zdrojů je neefektivní. Klasickým příkladem R-stratégů jsou plevele: Rychle rostou, rychle se množí a šíří, ale časem vymizí, protože je buď zadusí pomaleji rostoucí traviny anebo se vyčerpá hojný zdroj, který umožnil jejich růst. Druhy v těchto fázích ekologického vývoje se často dostávají do přestřelu (overshoot), kdy se přemnoží natolik, že překročí nosnou kapacitu svého životního prostředí. V takových případech dochází dříve či později ke kolapsu a k redukci zpátky na dlouhodobě únosnou úroveň.
Pozdějším sukcesním stádiím dominují tzv. K-stratégové. Pro ty je typická omezená produkce biomasy (meze růstu), limitovaná expanze a vysoká efektivita využití zdrojů. Příkladem mohou být pomalu rostoucí duby a jiné stromy tvořící vyzrálý les mírného pásma. K-stratégové se sami do přestřelu nikdy nedostanou. Jejich životní strategie je založená na stabilitě.
Generalistické druhy – jako třeba hraboš – mohou využívat obě tyto strategie podle aktuálních podmínek. Pokud je přísun zdrojů (potravy) stabilní, chovají se jako K-stratégové. Čím více je přísun zdrojů nestabilní, tím více se chovají jako R-stratégové. My lidé, jak již bylo řečeno, patříme mezi generalisty a naše ekologie se obvykle vyvíjí od nestabilních málo udržitelných stádií ke stádiím stabilnějším a udržitelnějším.
Sukcese lidské společnosti
Jeden příklad z historie našeho druhu.
Vznik a vývoj zemědělství sledoval tento sukcesní vzorec. Ekologie (neboli způsob získávání živin a energie z okolního prostředí) agrární společnosti začala postupně vznikem prvotních plýtvavých a málo stabilních forem zemědělství, které se rychle rozšířily na těch místech na zemi, kde se starší, relativně stabilní a udržitelné společnosti lovců a sběračů dostaly do krize vyvolané dramatickou klimatickou změnou. Tyto prvotní formy zemědělství však nebyly příliš udržitelné a často selhávaly, neboť rychle vyčerpávaly půdu a degradovaly ekosystémy. To byl také důvod, proč je začaly nahrazovat udržitelnější a stabilnější formy zemědělské produkce. Celý tento proces přechodu od neudržitelných stádií ke stádiím udržitelným neproběhl najednou, ale vyvíjel se po staletí, během nichž byly objeveny techniky kompostování, hnojení, střídání plodin apod.
Ekologie současné technické společnosti sleduje podobnou trajektorii od radikálně neudržitelného stádia průmyslového hospodářství (dnes) k udržitelnějším formám. Naše průmyslová společnost stojí na počátku sukcesního vývoje: Vyzdvihuje ekonomický růst, maximalizuje produkci zboží a služeb a to jen díky neudržitelnému a neefektivnímu vyčerpávání zdrojů – především fosilních paliv. Podobně jako prvotní formy zemědělství čekají i naši průmyslovou éru četná selhání a nárazy na meze růstu. Nelze vyloučit ani náhlý kolaps naší civilizace. Z hlediska sukcese je ale pravděpodobnější, že změna proběhne postupně a nenápadně, že kolem nás budou pozvolna vyrůstat výhonky udržitelnějších forem ekonomiky, na jejichž základě by časem mohla vzniknout udržitelná, tzv. eko-technická společnost. Ta bude čerpat svou energii z obnovitelných zdrojů a bude maximalizovat efektivitu využívání energie i surovin, ačkoli to bude znamenat omezenější přístup ke službám a ke zboží. Z hlediska daleké budoucnosti se současná průmyslová éra bude možná dost dobře jevit jako primitivní a extrémně plýtvavá forma technické společnosti.
Jednotlivé fáze sukcesního vývoje k udržitelnosti
Pokud chceme respektovat princip sukcese, potom bychom si měli uvědomit, že veškeré snahy o rychlý (revoluční) přechod ze současné fáze průmyslové společnosti do fáze udržitelné společnosti jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Stavu udržitelnosti nelze dosáhnout jedním rychlým skokem. Je to spíš postupný evoluční vývoj s několika mezistupni, cesta, kterou musíme ujít a to nikoli jen my sami, ale také naše děti, naši vnuci a jejich potomci. Formování udržitelného světa je úkol pro mnoho generací, jenž bude trvat několik staletí. Celý proces má čtyři fáze:
Průmyslová společnost —› nedostatkový průmysl —› sběrná společnost —› ekotechnická (udržitelná) společnost.
Průmyslová společnost se vyznačuje rostoucí spotřebou fosilních paliv. Je to budovatelská éra, kdy se rozrůstá hmotné bohatství společnosti. Nedostatkový průmysl se naopak musí vyrovnat s dlouhodobým poklesem dostupnosti fosilních paliv a tím i jiných zdrojů. Sběrná společnost se musí obejít již zcela bez ropy, uhlí a zemního plynu. Začíná ale recyklovat pozůstatky průmyslové činnosti, které jsou pro ni hlavním zdrojem. Ekotechnická společnost nemá ani fosilní paliva ani žádné pozůstatky průmyslu ke zrecyklování. Funguje zcela na bázi obnovitelných zdrojů.
Podstatné je, že podmínky umožňující vznik udržitelné společnosti (ecotechnic society) zatím nenastaly. Dosud jsme spotřebovali přibližně polovinu světových zásob ropy a o něco méně než polovinu zásob uhlí a zemního plynu. Tato paliva budou dostupná ve snižujícím se množství ještě dlouhou dobu. K udržení současné průmyslové společnosti ale stačit nebudou.
Nedostatkový průmysl
V současné době se dle Greera nacházíme v počátcích přechodu k nedostatkovému průmyslu.
Ropa, uhlí a zemní plyn, které tvoří více než osmdesát procent globální spotřeby energie, nepatří mezi obnovitelné zdroje. Ropa nám pravděpodobně brzy začne docházet. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) jsme za ropným zlomem (vrcholem těžby ropy). Důsledky cítíme již dnes: Rostoucí ceny energií a potravin stále více zatěžují rozpočty domácností. Konzumní životní styl průmyslového světa založený na spotřebě velkého množství levné a snadno dostupné energie fosilních paliv není udržitelný.
Pojem udržitelnost zde najednou dostává docela konkrétní a hmatatelný rozměr, který mu tak často chybí. Stává se nástrojem naší adaptace na energetickou krizi. Jaký životní styl bude udržitelný v okamžiku, kdy za energii a jídlo dáme více než třetinu svých příjmů? Jak se změní naše chápání udržitelnosti, když za tyto nezbytnosti dáme polovinu výplaty? A jak, když za ně dáme dvě třetiny nebo snad všechno, co vyděláme?
V této fázi vývoje definitivně končí éra levné a snadno dostupné energie a tím také éra levné dopravy. Znamená to mimo jiné konec globalizace. Přepravování většiny zboží na velké vzdálenosti již nebude dávat žádný ekonomický smysl. Cena za dopravu bude tvořit podstatnou část ceny zboží. Tlak bude spíš na co nejkratší vzdálenost mezi místy, kde se surovina získává, kde se zpracovává a kde se nabízí spotřebiteli výsledný produkt.
Důsledky pro společnost nemusejí být nutně katastrofické. Existují celá průmyslová odvětví, která spotřebovávají velké množství fosilních paliv, ale naše společnost se bez nich obejde, aniž by to pro ni mělo drastické následky. Turistický průmysl představuje velké rezervy v šetření energií. K životu ho nepotřebujeme. Většina států během Druhé světové války se bez něj obešla. Podobné rezervy představuje osobní doprava.
Nedostatkový průmysl bude produkovat více bohatství a bude silnější než jakákoli jiná potenciálně udržitelná společnost. Z historie víme, že společnosti, které využívaly fosilní paliva převálcovaly ty, které k nim neměly přístup a není důvod si myslet, že do budoucna by tomu mělo být jinak. Nicméně ani tato forma hospodářství nebude udržitelná dlouhodobě. Jakmile produkce zdrojů v jednotlivých zemích klesne na tak nízkou úroveň, že už to nebude stačit k udržení průmyslového systému, začnou zde postupně prosperovat ekonomiky sběrných společností.
Sběrná společnost
Průmyslová společnost po sobě zanechá velké množství technických artefaktů, které bude možné ještě dlouhou udržovat ve funkčním stavu, i když je už nebudeme schopni vyrobit. Podobně jako se po rozpadu Římské říše ve středověku ještě dlouhou využívaly a udržovaly římské vodovody, i když lidé již nebyli schopni si je sami vybudovat, budoucí společnosti budou ještě dlouho využívat třeba vodní elektrárny nebo počítače v situaci, kdy se tyto již nebudou vyrábět.
Po naší éře dále zůstanou různé materiální struktury, které se ve sběrné ekonomice začnou hojně recyklovat. Zde hraje důležitou roli koncept vložené energie. K výrobě jakékoli věci, budovy nebo jiné hmotné struktury se spotřebuje určité množství energie. Celková suma této vynaložené energie představuje tzv. vloženou energii. Šálek na čaj v sobě jímá energii, kterou spotřebovala těžba a zpracování jílu, výroba glazury, rozpálení pece, přeprava surovin do továrny a konečného výrobku k zákazníkovi. Bez této vložené energie by šálek na čaj nikdy nemohl vzniknout a doputovat do vaší domácnosti.
Zatímco v současné éře levné a hojné energie nehraje energie „uložená“ ve věcech příliš významnou roli, pro sběrnou společnost bude mít nesmírnou cenu. Různé pozůstatky po průmyslové éře jako jsou chátrající budovy, rezavějící industriální komplexy, vraky aut, skládky odpadu – zde všude se bude těžit železo, umělá hmota, sklo a jiné cenné suroviny, které by se jinak musely získávat mnohem pracnější a energeticky náročnější cestou, pokud by vůbec byly vyrobitelné a dostupné. Zahrádkáři, kutilové a permakulturisti to dobře znají: Popelnice, nákupní vozíky, ojeté pneumatiky, stará okna a vany, opotřebovaný nábytek – to všechno lze na něco použít.
V Ostravě jsou rozsáhlé opuštěné průmyslové areály, v nichž čekají tuny železa a oceli na své další využití budoucí společností. Již dnes některé gangy podnikají výpravy do těchto míst a odnášejí odtud kusy železa, aby je zpeněžily ve sběrnách. To, co je dnes nezákonné podnikání, bude jednou patřit k základním odvětvím ekonomiky.
Ekotechnická (udržitelná) společnost
Teprve až bude většina průmyslových struktur a artefaktů vyčerpána a zrecyklována, teprve tehdy vzniknou podmínky pro rozvoj udržitelné společnosti. Greer k tomu poznamenává:
„Žádný živý člověk na zemi dnes netuší, jak bude ve skutečnosti vypadat udržitelná technická společnost, nemluvě o tom, jak takovou společnost vytvořit. Zatím jediná forma technické společnosti, jakou kdy lidé vyzkoušeli, je industrialismus posledních tří staletí. Bezmála všechno, co tento systém udržovalo funkční, bude nenávratně pryč, jakmile skončí věk hojné energie. Éra smrštění, která je před námi, představuje mezi jinými také příležitost pro sociální evoluci, během níž budou různé společnosti zkoušet mnoho rozličných forem technické, ekonomické a sociální organizace, přičemž některé z nich se ukážou být úspěšnější než jiné.“
Čtyři Greerovy fáze vývoje průmyslové společnosti jsou ideální typy. Představují jakousi mentální pomůckou pro lepší orientaci v budoucnosti. Jejich konkrétní podoba, jakou budou nabývat v průběhu nadcházejících let, bude mnohem pestřejší, mnohem méně jasná a komplexnější. Různé oblasti a různé země světa se budou podle dostupnosti zdrojů a množství recyklovatelných průmyslových struktur, které mají k dispozici, nacházet na různých stupních tohoto vývoje.
Například světu za padesát let budou nejspíš vládnout nové mocnosti, které úspěšně zvládnou přechod na nedostatkový průmysl. Možná to bude Čína, možná Rusko, možná jiné země. Ve stejné době se ale bude rozvíjet i ekonomika sběrných společností v těch státech, které již nebudou mít přístup k fosilním palivům. Je poměrně veliká šance, že k těmto státům bude patřit i naše země s nepříliš hojnými zásobami vlastního uhlí a navíc závislá na ruské ropě a plynu.
Uvnitř jedné země může navíc dojít k tomu, že zatímco privilegované vrstvy elit budou řešit přechod do podmínek nedostatkového průmyslu, střední vrstvy velmi rychle zchudnout a propadnout se rovnou na úroveň sběrné ekonomiky. (Ostatně nejchudší vrstvy – dlouhodobě nezaměstnaní, bezdomovci apod. – již dávno recyklují. Kamarád mi vyprávěl o popelářovi, který přebírá hákem každou vyklopenou popelnici a třídí z ní do brašny hliník, měď a železo. Sběrem se dá prý vydělat měsíčně až deset tisíc.) Proto může mít pro některé lidi smysl začít si již dnes osvojovat dovednosti a znalosti vhodné pro tento typ sociálně-ekologického uspořádání.
Design jako předjímání sukcese
Přijmout Greerovu představu sukcesního vývoje naší společnosti znamená přiznat, že design udržitelného světa nemáme plně pod kontrolou, že jsou zde ještě jiné síly a procesy, které jsou mocnější než naše designy zahrádek. Tyto procesy můžeme buď ignorovat a vystavovat se tak nebezpečí, že nás smetou, anebo se jim můžeme otevřít, přizpůsobit jim svůj design a snažit se na ně adaptovat.´
Má to ale jeden háček. Celý tento sukcesní pohyb směrem k udržitelnosti pro nás subjektivně není zrovna nic příjemného. Důležitou roli zde sehrává fenomén známý jako kreativní destrukce: Aby něco nového vzniklo, musí něco starého nejprve zaniknout. Vznikání udržitelného světa tak budou provázet četné ekonomické, politické, sociální, zemědělské a jiné krize, pod nimiž se bude vinout hlubší krize energetická. Částečně se to děje již dnes.
Ekonomická a energetická krize vyřadí dříve či později všechny neudržitelné designy a životní styly ze hry. Je proto výhodné být malinko napřed před aktuálním vývojem a designem jakoby předjímat sukcesní vývoj.
S ohledem na Greerovu vizi vývoje průmyslové společnosti, můžeme vlastně designovat třemi různými styly: Pro blízkou budoucnost (nedostatkový průmysl, energetická krize), pro vzdálenější budoucnost (sběrná společnost, princip recyklace) a pro velmi vzdálenou budoucnost (udržitelná ekotechnická společnost, čistě biologické zdroje). Čím vzdálenější budoucnost budeme navrhovat, tím udržitelnější design bude, ale tím více bude odtržený od současného světa a tím hůře se v něm asi bude žít. Nicméně v některých případech může být výhodné designovat již dnes stylem vhodným pro sběrnou či dokonce ekotechnickou udržitelnou společnost.
Design pro éru nedostatkového průmyslu
Design pro blízkou budoucnost nedostatkového průmyslu můžeme brát jako jakousi pojistku před riziky, které tato éra přinese. Měl by vytvořit takové struktury a organizační vzorce, které zvýší odolnost klienta, domácnosti, rodiny či komunity proti energetické a ekonomické krizi.
Permakulturní design pro blízkou budoucnost by měl vzít v potaz následující body:
Reálné ceny energií a potravin dlouhodobě porostou.
Příjmy domácnosti budou spíš klesat.
Peníze můžou rychle ztratit svou hodnotu (hyperinflace) nebo se může snížit jejich dostupnost (deflace).
Může docházet k výpadkům v zásobování plynem, ropou či uhlím.
Tyto faktory budou zcela zásadně ovlivňovat každodenní život budoucí společnosti a některé z nich nás ovlivňují již dnes. Bude třeba jim přizpůsobit životní styl a provoz domácností. Očekávat lze následující změny:
V oblasti bydlení bude docházet spíše než k výstavbě nových ekodomů k adaptaci existujících domů a bytů. V důsledku realitní a úvěrové bubliny máme dnes více domů, než kolik jich potřebujeme a možná i více než kolik jich budeme schopni udržovat. Adaptace může zahrnovat: Izolaci domu (náklady na topení výrazně vzrostou), vytvoření prostorů pro zpracování a uskladnění potravin, vybudování střešní zahrádky nebo jedlého balkonu, výstavbu alternativního systému vytápění v případě, že domácnost topí plynem (bude docházet k výpadkům v zásobování ropou a plynem – dřevo bude jistější zdroj).
Drahá energie enormně zvýší náklady na dopravu. Mnoho zboží a služeb bude proto ekonomicky výhodnější zajišťovat lokálně přímo v místě jejich spotřeby. Lze očekávat rozvoj a oživení domácí ekonomiky: vaření, zavařování, nakládání, kvašení, pálení, skladování potravin. Bude například mnohem levnější uvařit si marmeládu z vlastních malin doma než ji kupovat v obchodě.
Jedno z velkých rizik globální průmyslové společnosti je přílišná specializace. Většina zboží se vyrábí ve vzdálených zemích za využití složitých technologických postupů. Ztratili jsme schopnost vyrábět si ho lokálně jednodušším způsobem a z vlastních zdrojů. V případě zhroucení globální ekonomiky můžeme snadno ztratit přístup k těm nejzákladnějším věcem jako je nádobí, oblečení, obuv. Může být proto užitečné učit se starým řemeslům.
Drahá energie bude tlačit nahoru ceny potravin. To přispěje k obnově zájmu o zahradničení, lidé se budou vracet k zahrádkám, neboť to bude ekonomicky výhodné. Design permakulturní zahrady by se tak neměl zaměřovat jen na snižování pracnosti a maximální bezúdržbovost, ale také na produkci kvalitních a skladovatelných plodin, což mnohdy znamená dost práce a jiných vstupů navíc. Vedle trvalkových záhonů by měl určitě zahrnovat klasické záhony nebo miniaturní políčka jednoletých plodin. Design by měl počítat s využitím lokálně dostupných hnojiv jako slepičí trus, moč, dřevěný popel. Velikou výhodou bude zapomenutá dovednost semenaření – kdo ji ovládne, ušetří peníze za nákup semen.
Závěr
Jak tedy vytvořit udržitelný svět?
Vývoj technické civilizace pravděpodobně směřuje ke vzniku udržitelné společnosti tím, jak vyčerpáváme limitované zásoby fosilních paliv...
Na nás je vlastně už jen minimum práce. Stačí, když se tomuto vývoji přizpůsobíme.
Příspěvek byl přednesen v sobotu 6. srpna 2011 na Toulcově dvoře v Praze na Setkání přátel permakultury a to pod názvem: Ekologická vize budoucího vývoje průmyslové společnosti aneb jak vytvořit udržitelný svět?
Prameny k dalšímu studiu:
John Michael Greer: The Ecotechnic Future.
Zde si můžete přečíst úryvek z výše uvedené knihy, který jsem přeložil pro EnergyBulletin.cz.
Zde recenze na jinou důležitou Greerovu knihu týkající se úpadku a pádu průmyslové společnosti.
Marek Kvapil
Zdroj: http://www.potravinovezahrady.cz/jak-vytvorit-udrzitelny-svet/
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
