Mnohovesmír

Bible uvádí že Elohim tehdy řekl: “Udělejme člověka ke svému obrazu, podle své podoby...”  Máme-li však akceptovat podmíněné vysvětlení záhadného vzniku speciální sady lidských genů, nabídnuté vědou po ukončení projektu lidského genomu v polovině února, pak je za vše zodpovědná skupina baktérií!

  “Humbling” (ponížení) bylo převládající adjektivum používané členy vědeckých týmů a médii, oznamujícími významný poznatek, totiž to, že lidský genom nemá předpokládaných sto až sto čtyřicet tisíc genů (ve šroubovici DNA, která řídí produkci  aminokyselin a proteinů) ale pouze něco málo přes třicet tisíc. Tedy o trochu více než dvojnásobek genů mušky octomilky (13 601) a zhruba o padesát procent překonáváme dešťovku (19 098). Náhlý pád ze špičky genetického Stromu života!...

Ke všemu se zhroutila i představa o unikátnosti lidského genomu. Ukázalo se, že  ze šimpanzem máme 99, a ne pouze předpokládaných 95 procent společného a až na 70 procent se blížíme myším. Zjistilo se, že domněle lidské geny mají také všichni obratlovci, stejně jako bezobratlí, rostliny, houby a dokonce i kvasinky, u nichž plní tytéž funkce. Získané poznatky potvrdily, že veškerá pozemská DNK má společný zdroj, což vědcům umožnilo rekonstruovat plán vývojového procesu. Lze vysledovat jak se z původně jednoduchých vyvíjely geneticky stále komplexnější organizmy, které v každé etapě adoptovaly geny nižších životních forem a vytvářely stále komplexnější a vyšší životní formy -- kulminující v Homo sapiens.

Hlavolam
Jenže -- na vertikální křivce evoluční linie, obsažené v lidském i ostatních analyzovaných genomech, vědci narazili na cosi nepochopitelného. V článku publikovaném v Science je jako "The head-scratching discovery by the Public Consortium” označena skutečnost, že lidský genom obsahuje 223 genů, které nemají žádné nezbytně potřebné předchůdce na žebříčku genetické evoluce.

Jak tedy člověk přišel k těmto záhadným genům?

V průběhu celého evolučního vývoje, od baktérií k bezobratlým (jako jsou rodokmeny kvasinek, červi a mouchy – což se podařilo rozluštit) k obratlovcům (myši, šimpanzi) a nakonec k modernímu člověku, těchto 223 genů v uvedených předchozích fázích úplně chybí. Zajisté, vědci mohou vysvětlovat jejich přítomnost v lidském genomu odvoláním na “spíše nedávný” (na časové škále evoluce) “pravděpodobně horizontální transfer prostřednictvím baktérií.”

Jinými slovy: Předpokládá se, že v relativně nedávné vývojové fázi získal moderní člověk celých 223 genů nikoli přičiněním postupné evoluce (po "vertikálních větvích Stromu života"), ale po horizontální linii, formou postranního vkladu genetického materiálu -- od baktérií…

Úžasný rozdíl
Na první pohled by se možná mohlo zdát, že při jejich množství není 223 genů nijak mnoho. Ve skutečnosti je ovšem každý jednotlivý gen příčinou značných rozdílů u každé individuality, takže 223 genů představuje u druhů jako jsme my úžasný, doslova nebetyčný rozdíl.

Lidský genom se skládá z více než tří miliard nukleotidů ( “pismena” A-C-G-T jsou zástupnými iniciálkami čtyř nukleokyselin, jejichž kombinace hláskují veškeré formy pozemského života), z nichž je jen o málo více než jedno procento seskupeno do funkčních genů. Záznam každého z těchto genů obsahuje tisíce řádků zaplněných kombinacemi uvedených čtyř "písmen". Rozdíl mezi dvěma osobami přitom lze vyjádřit jediným odlišným “písmenkem” mezi tisícovkami iniciál, obsažených v "abecedě" záznamu DNK. Ano. Genetický rozdíl mezi člověkem a šimpanzem sice je menší než jedno procento, jenže jedno procento z 30 000 genů je 300...

Už pouhých 223 genů představu je více než dvě třetiny rozdílu mezi mnou či vámi a šimpanzem!

Analýza funkce těchto genů pomocí hláskování proteinů, podle výsledku Public Consortium team publikovaných v časopisu Nature, ukázala, že zatím co ani jeden z nich není důležitý pro fyziognomii těla, ale všechny souvisí s psychickými funkcemi.  Ba co víc, jsou zodpovědné za tvorbu důležitých neuroenzymů, ve větvi, která se vyskytuje pouze v mitochondriální porci DNK -- takzvané “Evině DNK", již lidstvo dědí pouze po mateřské linii vedoucí zpět až k první “Evě.”  Tento objev už sám o sobě zpochybňuje výklad o "vložení" nadbytečného kódu prostřednictvím baktérií.

Vratká teorie
Jak jisti jsou si vědci, předpokládající, že natolik důležité a komplexní geny zodpovědné za ohromné lidské výhody jsme získali “zřejmě později”, laskavým prostřednictvím infekčních baktérií?

“Byl to skok, který neodpovídá současným evolučním teoriím,” říká Steven Scherer, ředitel Centra mapování sekvencí lidského genomu na Baylor College of Medicine.

“Nejsme schopni identifikovat žádný natolik mocně preferovaný zdroj baktérií, které by byly schopny uskutečnit domnělý horizontální přenos genů,” říká zpráva v Nature.  Tým Veřejného konzorcia provádějící podrobný výzkum zjistil, že asi 113 genů (z celkem 223) “sice lze nalézt u bakrérií” -- jenže úplně chybí u bezobratlých živočichů. Analýza proteinů nevysvětlitelných genů rychle ukázala, že z 35 identifikovaných má pouze deset svůj identický protějšek u obratlovců (od krav přes hlodavce až po ryby), ale 25 z 35 se vyskytuje výhradně u člověka.

“Není objasněno, zda tento přenos proběhl z baktérie na člověka nebo z člověka na baktérii,” cituje Science názor Roberta Watersona, místoředitele washingtonského University’s Genome Sequencing Center.

Ale jestliže tedy člověk předal tyto geny bakteriím, odkud je předtím získal?

zdroj: ZECHARIA SITCHIN