Mnohovesmír

Za vynálezce fotografických záznamů elektrických výbojů z biologických objektů lze považovat manžele Kirlianovy (1939). Práce badatelů z konce minulého století, jako byl například náš Bohumil Navrátil (1888), se týkaly fotografického záznamu elektrického výboje mezi lidskými prsty bez hlubší souvislosti s psychickými jevy. Kirlianovi naopak tento aspekt zdůrazňovali a pátrali po jeho projevech. Kirlianova elektrofotografie (EFK) se v bývalém Sovětském svazu prosadila a odtud pronikla v 60. letech za hranice.

Snímky pomoci Kirlianovu elektrofotografii (KEF) získal Adamenko (1971) při pokusech   s ruskou  senzibilkou paní Allou Kulaginovou.  Kulaginová přesunovala na dálku malé předměty. Byly pořízeny EFK snímky paní Kulaginové před telekinézi a během telekineze . Na snímku se ukázalo zkrácení výbojových drah koróny a svítivost výboje se zvýšila. Přitom se též zvyšoval puls a podle Adamenka docházelo k psychickému a fyziologickému stresu. Knipper a Rubin (1973) se zabývali EFK snímkováním prstů u senzibila, který se při pokusu snažil ze svých prstů vyzařovat teplo, nebo ne. Když emanoval teplo, na snímku se objevily "mráčky". Obdobné pokusy činil Dean a Deloach (1972) se známou americkou magnetizérkou Ethel Deloach. Když magnetizérka relaxovala, její elektrický výboj na EFK snímku byl modrý a kolem dokola homogenní. Při "magnetizačním" výkonu se na jejím EFK snímku objevily oranžové skvrny a fotograficky zaznamenaný výboj značně prořídl. Byly také prováděny pokusy s EFK snímkováním listů rostlin. Po ustřihnutí listu byl ihned pořízen EFK snímek, který byl v jistých časových intervalech opakován. Ukazuje se, že po ustřihnutí listu se s rostoucím časem se na snímku postupně zeslabuje svítivost výboje a délky výbojových drah se zkracují.

Obvyklé experimentální uspořádání na EFK snímkování je takové,že na konec jednoho lidského prstu ( ukazováček) nebo všech 5.ti prstů jedné ruky nebo všech 10.ti prstu obou rukou,  se položí na fotocitlivou emulsi obvyklého fotografického filmu (. viz obrázek 1) .Uvedené snímky ukazují různou velikost záznamu modrobílého výboje ve formě výbojových kanálků a spojité červenavé plochy.Snímky byly pořízeny zařízením plasmon na technické universitě v Brně na katedře elektroenergetiky.Děje se tak pochopitelně ve tmě. Ta nastane buď v zatemněné místnosti, nebo je-li ruka v světlotěsném rukávu. Je vhodné použít film necitlivý pro červené světlo a experimentovat při něm.Film je položen (napnut)na snímkovací kovové elektrodě, rovné a zcela hladké. Z druhé strany elektrody jsou na ní přiváděny elektrické vysokonapěťové pulsy vysoké frekvence a nepatrného výkonu. K elektrické síti je připojen obvykle časovač jež umožňuje expozice od desetin vteřiny do 1 –3 vteřin.Za nim následuje standardní generátor elektrických pulsů, který generuje puls o frekvenci od 100 do 1000 Hz. Časová délka pulsů bývá od 0,1 do 5 milisekund. Z generátoru pulsů jdou signály na vysokonapěťovou cívku jež je součásti Teslova transformátoru.Na jeho výstupu mají pulsy napětí od 10 do 20 kV.Pořízemé snímky jsou typově reprodukovatelné pro daný objekt sdanými stejnými elektrickými parametry (viz obrázek 2).Záznamy byly získány použítím snímací filové kamery.

Během EFK snímkování se tedy zaznamenávají světelné projevy spojené s ionizací vzdušného obalu předmětu, které vznikají v jeho dostatečně vysokém okolním elektrickém poli. Jak bylo zjištěno ze spekter vyzařovaného světla vyzařují molekuly dusíku přítomné v atmosféře, neboť jsou ionizovány nárazem elektronů urychlovaných v silném elektrickém poli. Intenzita zčernání černobílého fotocitlivého materiálu a potažmo intenzita výbojového světla v určitých místech povrchu předmětu jsou závislé především na jeho povrchovém reliéfu. Intenzivní výboje lze především pozorovat v místech ostrých hran a hrotů. U snímkovaných objektů, především živých, mohou nastat změny elektrické vodivosti povrchu kůže a též změny elektrické kapacity těla objektu. Tyto elektrické změny objektu mohou být následkem jiných změn v organismu, například v důsledku stresu. Proto je EFK něco víc než Lichtenbergovy výbojové obrazce neživých předmětů nebo obyčejný koronární výboj (E. Schwartz, 1974).

Laboratoř FYZAP se dlouhá léta v rámci podpory od evropského programu COST (Cooperation for Science and Technology) věnovala vlivu energetických polí na biosféru a především na člověka. V Kirlianově elektrofotografii lze vytvořit model člověka jako RC filtru, do kterého přicházejí výbojové pulsy. Odpor R je odporem kůže a kapacita C je kapacitou těla. R a C jsou zapojeny v sérii. Jestliže hodnotu R odhadneme na 50 - 100 kiloohmů a hodnotu C na 20 - 50 pF, dává výpočet pro rezonanční frekvenci člověka hodnotu 100 - 1000 kHz. Při této rezonanční frekvenci dochází k průrazu vzduchu pro VN pulsy v EFK. Význam rezonanční frekvence je následující: vyšší frekvence způsobí spád napětí na R, nižší spád napětí na C. V tomto modelu změna kožního odporu nebo kapacity těla způsobí změnu v topologii snímku EFK. Při nižších frekvencích je tedy napětí řízeno vodivostí kůže. Čím větší je vodivost kůže, tím hustší je korona. Délka výbojových drah je pak dána potenciálem mezi objektem a elektrodou, který závisí na kapacitě těla, respektive jeho orgánů. Na základě našich a zahraničních výzkumů lze mít za to,že EFK je fotografii jistého druhu elektrického koronového výboje,který běžně nastává kolem elektricky nabitých hrotů.V něm dochází ke generaci nábojů - elektronů ,nárazem urychlených elektronů na molekuly vzduchu.Děj je řetězový a proto vznikají elektrické výbojové mikrolaviny. Stanovili jsme tyto rozhodující parametry rozhodující pro vznik a působení těchto elektronových lavin. Jsou to:

(i) elektrostatický potenciál kůže. Jeho velikost rozhoduje o nasazení elektrického výboje.Jeho změna ovlivňuje délku maximální možné délky výbojové dráhy elektrických mikrolavin. Tato délka také určuje šíři koróny kolem prstu.

(ii) chemický stav povrchu kůže. Při emočních změnách a tělesné námaze mohou nastat chemické změny na povrchu prstu. Na příklad ejekce potu z potních žláz.Mohou tam být generovány ionty, které mohou pozměnit morfologii Kirlianova snímku.

(iii) geometrie elektrického pole. Rozhoduje o tvaru elektrického výboje a jeho časových proměnách. Působí na přechodové elektrické jevy, vyplývající ze změn vlastností kůže jako částečného elektrického isolantu.

(iv) rezonance mezi budicím polem a buňkami organismu. Takováto resonance může ve svých důsledcích způsobit emanaci jistých atomů z buněk, schopné měnit ionizaci okolního plynu a tím podmínky vzniku elektronových lavin.

(v) elektrický odpor vnějšího elektrického obvodu. Změna odporu kůže nebo povrchu rostliny změní odpor vnějšího obvodu. Protože tento odpor stanoví z velké části velikost proudu, který prochází během koronového výboje, budou světelný jas a tím osvětlení filmu touto změnou velmi ovlivněny.

Při koronárním výboji ve vzduchu je barva výboje obvykle namodralá, protože světélkují molekuly dusíku. Samozřejmě též vyzařuje ultrafialové záření. Při Kirlianovském snímkování se často používá barevného inverzního nebo negativního filmu.Za spolupráce s fyzikálním ústavem ČSAV byla získány velmi obdobné snímky simulaci vhodného koronárního výboje(obrázek 3).

Než rozebereme vznik jeho barevného fotografického zobrazení, připomeňme si, jak vzniká latentní obraz ve fotocitlivé vrstvě fotografického filmu. V ní se jako fotocitlivý materiál nacházejí mikrokrystalky halogenidů stříbra, např. AgBr, jež mají iontovou povahu Ag+Br-. Při průchodu světla dochází k absorpci fotonů o dostatečné energii, která způsobí odtržení elektronu od iontu Br-. Tento elektron se začne v krystalu pohybovat, a to tak dlouho, než je zachycen pastí, takzvaným centrem citlivosti krystalu. To se skládá obvykle z alespoň 4 atomů Ag soustředěných v mřížce krystalu. Tam elektron neutralizuje sousední iont Ag+. Máme schéma fotochemické reakce

(Ag+Br-) + foton světla = (Ag+) + Br + e = Ag + Br

Z centra fotocitlivosti se stávají místa latentního obrazu. Přo zcitlivění filmu k nějaké barvě se krystal AgBr doplňuje vhodnou příměsí, která způsobí fotogenerování elektronů při dopadu světla příslušné barvy. Při chemickém vyvolání osvíceného filmu se mnohonásobně projeví vhodnou chemickou reakcí atomy Ag nacházející se v latentních místech obrazu. Takto vzniká zobrazení koronárního výboje ve tvaru Lichgtenbergových obrazců.

V barevných EFK snímcích pozorujeme mimo modrobílý výboj( P primární struktura) keříčkovitého nebo trsovitého tvaru,  červenožluté více méně homogenní skvrny s difusními okraji (S sekundární strukturu). Modrobílý výboj nazvaný P struktura (primární) je tedy elektrický výboj na vzduchu mezi snímkovaným objektem a snímkovací rovinnou elektrodou pokrytou izolantem - fotocitlivým záznamovým materiálem. Struktura Kirlianovského snímku výbojových kanálků naznačuje, že polarita konce prstů je jak kladná (keřičkovitá struktura), tak záporná (trsovitá struktura) vzhledem ke snímkovací elektrodě. To znamená, že elektrické pole řídící tvorbu a tvar výbojových kanálků mají vzájemně v čase i v prostoru někde opačný směr. Tato topologie elektrického pole je za jinak stejných experimentálních podmínek u různých osob různá. Zdá se, že rozhodující roli v tom bude hrát koncentrace kladných iontů v okolí prstu.

Dlouhodobé experimenty zjistily, že podstata sekundární S struktury souvisí s přítomnosti potu na povrchu kůže prstu jen zdánlivě,ale  souvisí jednoznačně s přítomnosti stresu v organismu snímkovaného jedince . Okem ani vhodnými fotocitlivými detektory nebylo pozorováno při vzniku S struktury červené nebo ultrafialové světlo, které by mohlo vyvolat červené skvrny na pozitivním zobrazení EFK snímku. Proto aktivace barevných fotocitlivých center v emulzi filmu musí probíhat jinak než opticky. Na základě provedených pokusů přijatelnou hypotézou je aktivace barevných center injekci elektrického náboje z povrchu filmu do jeho hloubky. Záporné ionty vytvořené elektrickým koronárním výbojem se hromadí v jistých místech povrchu filmu a vytvoří prostorový náboj vysoké hustoty a tím o velikém okolním elektrickém poli (obrázek 4). Toto pole  injektuje elektrony do hloubky emulze, kde se nacházejí barevná fotocitlivá centra. Dojde k jejich aktivaci a po vyvolání filmu dané místo jeví barvu příslušného barevného centra. Ve zbývajících místech musí tedy nastat něco, co nedovolí rozvinutí koronárního výboje.To je ve skutečnosti pozorováno. Proto podstata sekundární struktury EFK souvisí  s geometrii elektrického pole kolem prstu člověka a zřejmě kolem celého lidského těla. Kolem těla se nachází poměrně vysoké měkké elektrické pole a jak víme též  aura se svým ódem a jeho turbofrekvencemi. Zdá se nepochybné, že vznik elektrického výboje v daném místě lidského těla je ovlivněn intenzitou aury v daném místě. Toto zjištění bezprostředně souvisí s jevem zhášení pouličních elektrických výbojek a zářivek procházejícími silnými senzibily pod těmito zařízeními. Souvisí to též s poruchami příjmu rádiových vln v místě, kde je přítomna ódická zóna. Proto přítomnost či nepřítomnost výboje koronárního v černobílé EFK nebo červenavé skvrny v případě barevné EFK svědčí o jistém stavu aury snímkované osoby. Toto bylo použito při diagnostikování zdravotního stavu člověka, především zda jeho psycho-fyziologický stav je komfortní ( je ve formě) či diskonfortní ( není ve formě).

První soustavné pokusy v Americe ve výzkumu EFK začal na začátku 70. let. Mossova a Johnson (1972) zjistili stejně jako jiní, že prožívá-li snímkovaná osoba relaxaci, komfort, má její EFK snímek homogenní korónu kolem celého obvodu konce prstu, obvykle ukazováku, a její barva je modrá. Prožívá-li snímkovaná osoba stres, diskonfort, pak je koróna značně zeslabená, případně lze v EFK snímku pozorovat vznik spojitých "skvrn". U některých osob se stalo, že při vysoké úrovni jejich stresu EFK snímek vymizel úplně. Tento jev se u dotyčných osob dal vždy reprodukovat. Mossova a Johnson pořídili též EFK snímky před léčitelském zásahu magnetizéra a po něm . Před léčením je koróna kolem magnetizérova prstu homogenní, široká a intenzivní. Po léčení u něj došlo k zeslabení koróny. Pacientova koróna naopak během léčení zesílila. Tento efekt svědčí pro distanční interakci mezi léčitelem a pacientem.Tytéž efekty pozoroval O.Grunner z Lázně Jeseník na svých pacientech.Tyto interakční pokusy se prováděly také s rostlinamiNa obrázku 7. je vyobrazen kirlianovský snímek listu živé rostlinyPo ustřihnutí listu byl pořízen EFK snímek. Byla na něm výbojová koruna kolem obvodu listu a na některých jeho místech, které zřejmě splňovaly podmínky pro vznik výboje. Její zbarvení bylo stejně jako u mince a zdravých osob modré. Poté experimentátoři poškodili určitou část povrchu listu vystřižením a drcením, načež ze zbytku listu odstranili poškozené místo. Tento zbytek pak byl opět EFK snímkován. Nový snímek ukazoval celkové zeslabení koróny kolem listu a úplné vymizení výbojů kolem jeho poraněného místa. V barevném provedení měla tato místa červenavou barvu, zatímco zbytek snímku byl modrý. Po určité době několika hodin se na později zhotovených EFK snímcích červená barva neobjevovala a po 1 až 2 dnech EFK snímek listu vymizel úplně.

Tyto experimenty s rostlinami se opakovaly při působení silných magnetizérů. List byl ustřižen a ihned  fotografován. Poté byl lokálně poškozen a rovněž ihned fotografován. Nato byl list "léčen" působením magnetizéra, který vložil ruku nad poškozené místo listu asi 3 až 5 cm vysoko a držel ji tam asi 1 až 2 minuty. Po léčení byl list ihned fotografován. Zjistilo se, že koróna léčeného listu značně zhmohutněla a zintenzivněla. Tento reprodukovatelný experiment vedl autory k tvrzení, že stav rostliny může být ovlivněn lidským působením.Tentýž výsledek byl nezávisle zjištěn v psychoenergetické laboratoři F.Kahudy v Praze. Bylo dokonce prokázáno, že magnetizér může korónu EFK snímku nejen zesílit, ale může ji též zeslabit, až zcela odstranit EFK snímek listu, na který působil. Autoři vyslovili názor, že jisté osoby mohou svůj stav přenést na jiné organismy, zatímco jiné osoby mohou stav generovaný jiným organismem samy přijmout. Ale mohou existovat i osoby schopné obou činností.